Sexualita k lidstvu patří od nepaměti. Nezáleží na společnosti, ani místě. Je provázána s našimi životy a často je ovlivňuje více, než jsme si ochotni připustit. Jde o zdroj zábavy, rozkoše a potěšení. Na druhé straně dokáže sexualita působit lidem problémy. Přináší frustraci, deprese, nemoci a někdy i smrt.

Ze zpráv slýcháme zprávy o sexuálních deviantech. Občas se nám o nich zmíní známí, nebo zahlédneme článek v novinách. Většinou je naše reakce negativní. Lidé se často bojí neznámého a toho, co nechápou. Tento článek ukazuje nejčastější známé deviace a snaží se je přiblížit běžnému čtenáři.

Sexuální deviace je označována také jako úchylka, nebo parafilie. Jde o psychiatrické a sexuologociké označení pro specifické sexuální chování, které je v dané zemi považováno za poruchu osobnosti. Osoba s nenormálním chováním je označována jako parafilik.

 

Obsah článku

Sexuální deviace lze rozdělit na dvě oblasti

Sexuální deviace jako divné chování

Daný jedinec dosahuje sexuálního vzrušení jen při určité aktivitě. Patří sem:

 

Sexuální deviace zaměřená na určitý objekt

Vzrušení přichází při pozornosti zaměřené na nesprávný objekt. Jde o tyto úchylky:

  • Pedofilie
  • Fetišismus
  • Transvestitismus
  • A další

TIP: Úplným opakem všech deviací je asexualita – naprostý nezájem a nechuť k sexu

 

Fetišismus

Lidé s toto deviací dosahují sexuálního uspokojení užíváním nelidských objektů. Nejčastěji jde o ženské oblečení, boty, punčochy a další materiální věci.

Slovo pochází z portugalského feticio, což značí obsedantní fascinaci. Dá se říci, že každý muž je tak trochu fetišista.

Určitá část ženského těla je pro muže vždy více fascinující, než zbytek. Problém nastává, když posedlost objektem narušuje normální sexuální chování. Vzrušení bez objektu pak není možné.

Fetišismus je brán jako porucha, pokud spolu s fixací na objekt existuje i nepohodlí. Tedy problémy spojené se sociálním životem, prací a podobně. Lidé s fixací na věc, ale bez stresu lze považovat pouze za fetišisty. V tom případě nejdo o poruchu.

 

VIDEO: Krátký výklad fetišismu. 

 

Ženské části těla jako objekty touhy

Kromě ženských doplňků typu bot, rukavic a dalších částí oblečení, existuje i fixace na ženské části těla. Patří sem třeba chodidla, prsty u nohou, vlasy a podobně. Častá je kombinace fetiše na tělesnou část ženy a objekt s ní spojený. Například použité punčochy a chodidla.

V některých případech dovede pouhá fotka objektu vyvolat erekci. Fetišisté obvykle drží, třou, nebo očichávají objekt za účelem sexuálního uspokojení. Také požadují po partnerce nošení těchto objektů při sexu.

 

Druhy fetiše

Při formě fetiše na neživé objekty lze rozdělit preference na dvě skupiny:

  • fetiš zaměřený na tvary
  • fetiš zaměřený na materiál

U fetiše na tvar rozhoduje tvar objektu. Například boty se špičatým podpatkem.

U fetiše materiálního hraje roli médium, z kterého je objekt vyroben. Tedy zda je z kůže, hedvábí, latexu a podobně.

Fetišisté často své předměty sbírají. Jsou známé i případy, kdy objekty své touhy získali krádeží, nebo přepadením.

Tato porucha je častější u mužů a příčiny nejsou přesné známé. Stejné pravidlo platí pro všechny deviace. Jsou spíš mužskou doménou bez známých příčin.  

 

Příznaky fetišismu

Sexuální chování směřuje výhradně na objekt, nebo tělesnou část. Muž těžko dosáhne vzrušení, pokud není přítomen daný objekt. Teoreticky lze dosáhnout vzrušení i bez přítomnosti objektu. Pouze ve fantazii. Vzrušení pak nebývá tak silné.

Pro diagnózu deviace jsou důležitá tato kritéria:

  • Po dobu minimálně 6 měsíců má osoba opakované a silně sexuálně vzrušivé fantazie. Tyto fantazie zahrnují neživé objekty (ženské spodky, boty a podobně), nebo části ženského těla (nejde o genitálie).
  • Jsou přítomné fantazie, silný sexuální pud zaměřený na daný objekt. Toto chování způsobuje nadměrný stres a ovlivňuje pracovní a osobního oblasti života.
  • Fetišisté mohou vyhledávat práci v příbuzných oblastech. Například pracují v obuvnictví.
Běžné typy fetišistické poruchy zahrnují například orientaci na:

  • amputace
  • ženská ňadra
  • korsety
  • pleny
  • nohy
  • ochlupení
  • rukavice
  • kůži
  • medicínské potřeby
  • těhotenství
  • gumu
  • boty
  • punčochy
  • plaveckou čepici
  • pupík

 

Příčiny fetišismu

Vznik této parafilie má původ v pubertě. Může se však vyvinout i v průběhu dospělosti. Oficiálně nejsou potvrzeny žádné vlivy na vznik deviace.

Některé teorie tvrdí, že fetišismus se rozvíjí během brzkého dětství. Tehdy může být určitý objekt spojen se silným sexuálním zážitkem.

Jiné teorie podporují tvrzení, že fetišismus vzniká spolu se specifickými návyky naučenými při masturbaci.

Psychologové věří, že porucha se vyvine v případě, že je dítě svědkem, nebo obětí nevhodného sexuálního chování. V pozdějším věku tedy dochází k imitaci těchto dějů z minulosti.  

Některé osoby také mohou kompenzovat svou nejistotu v normálním sexuálním životě. Muž třeba postrádá svou maskulinitu a potenci. Má strach z odmítnutí ze strany ženy. Díky fetišismu má moc nad neživými věcmi. Svůj pocit nejistoty schovává za toto jednání.

 

Je fetišismus nebezpečný?

Fetišismus je v zásadě bezpečný. Musí být v rozumné míře. Pokud se mužovi líbí určitá část těla partnerky, nebo kousek oblečení, není na tom nic špatného. Dokonce lze tento předmět zařadit do společných her. Problém nastává, pokud předmět vzrušuje více, než samotná partnerka.

Může také docházet k případům krádeží nebo napadení za účelem získání kusu prádla ženy. Pak už hrozí právní postihy.

 

Léčba fetišismu 

Porucha by měla být léčena pouze v případě, že omezuje běžný život osoby. Fetišismus je typický změnou své intenzity během života. Léčba je každopádně během na dlouhou trať. Léčebné postupy zahrnují tyto metody:

  • psychoanalýza
  • hypnóza
  • kognitivní a behaviorální terapie

Lékaři také volí léčbu prášky. Určité látky do jisté míry zablokují myšlenky na věci spojené s fetišismem.

Například léčba antiandrogeny může drasticky snižovat hladinu testosteronu. Rovněž snižuje sexuální představivost a potlačuje celkové mužské myšlení.

VÍTE, že pokud má žena jiné choutky, které v ní ale nenaplníte, je to častou příčinou ženské nevěry

 

Exhibicionismus

Vyjít si do parku a vystavit své genitále na obdiv ostatním většinu normálních lidí nenapadne. Exhibicionisté jsou jiní. Takovéto jednání je neskutečné láká. V populaci je takto postižených poměrně hodně.

exhibicionisti

 

Exhibicionismus pochází z latiny

Termín pochází z latinského slova exhibere, což znamená vystavovat. Exhibicionismus má tedy ve světě svou historickou tradici. V podstatě existují dva druhy exhibicionistů:

 

Vychloubačný exhibicionista

Přehnaný důraz na své vlastní přednosti, úspěchy a postelové výkony. Lidé s touto poruchou se rádi chlubí. Vystavují na obdiv své úspěchy v posteli, nadměrnost svého přirození a počet sexuálních styků.

Chtějí dokázat, že jsou lepší než ostatní. Naopak své slabší stránky zlehčují a snaží se je za každou cenu minimalizovat a skrýt.

Lidí s podobným naturelem je kolem nás celá řada. Jsou mezi vašimi přáteli a možná jste takoví i vy.

 

Pravý exhibicionista

Tento typ úchylky je daný ukazováním intimních partií a své nahoty na veřejnosti. Takto zná exhibicionisty většina populace.

Proč vystavit na veřejnost intimní části svého těla? Vše záleží na motivech daného člověka. Jaké podněty ho vzrušují a po čem touží. Jak moc je odvážný a jakou reakci chce vyvolat u svých diváků.

Exhibicionisté nejraději ukazují své genitálie. Jindy odhalují hýždě a jiné partie těla. Takové jednání je ovšem nezákonné a většinu lidí pohoršuje.

 

Jaký je motiv exhibicionismu a kdo je v ohrožení?

Dle psychologů jde o takzvanou poruchu sexuální preference. Typický je dlouhodobý sklon k deviantnímu chování a prožitkům.

K poruše jsou náchylnější retardované osoby, lidé s poruchou osobnosti a staří lidé.

Exhibicionisté na sebe chtějí strhnout veškerou pozornost. Chtějí překvapit, šokovat a vyvolat obdiv. Pro některé je to jediná cesta k sexuálnímu uspokojení.

TIP: Čtěte, co všechno vám hrozí za sex na veřejnosti

 

Jaké jsou postihy za veřejné obnažování? 

Většina žen u nás se setkala s jistou formou exhibicionismu. Právo vnímá exhibicionismus jako odhalení genitálu na veřejnosti. Většinou jde o místa jako průchody, parky a podobná místa.

Celý průběh je u muže obvykle doprovázen erekcí nebo masturbací. Jde o nejčastější sexuální deviaci u nás. Navíc s velkou mírou recidivy.

Typ této deviace nepředstavuje pro veřejnost takové nebezpečí, jako jiné sexuální úchylky. Exhibicionista nemá žádný fyzický kontakt s obětí. Šok může být v některých případech srovnatelný se znásilněním. Především v případě dětí.

Velmi výjimečně je exhibicionismus spojován s počátkem sexuální agresivity a pedofilie. Někteří právníci proto požadují přísnější posuzování exhibicionismu.

V současné době není tato deviace posuzována příliš přísně. Nejčastěji je soudně kvalifikována jako přestupek proti veřejnému pořádku.

V případě velmi agresivního chování je hodnocení změněno na trestný čin výtržnictví. V tom případě hrozí trest odnětí svobody až na 2 roky, nebo peněžitý trest v řádech tisíců korun.  

 

Exihbicionismus je typický pro muže

Jde o úchylku typickou pro muže. Ženy jsou takto postiženy jen velmi vzácně. Je jedno, zde je muž heterosexuál nebo gay. Typicky jsou exhibicionisté mladí muži do 35 let. Po této věkové hranici deviantů výrazně ubývá.

ČTĚTE TAKÉ: Podrobný článek o exhibicionistech a jejich zvycích

 

Frotérismus

Muži postiženi touto deviací vyhledávají přeplněná a lidnatá místa. Ke štěstí jim stačí otírat se o druhé osoby. Původ slova pochází z francouzského frotter, které značí tření.

Cílem frotéra je tedy otírání se o osoby opačného pohlaví v místech s vysokou koncentrací lidí. Ideálně se tedy pohybují v MHD a na dalších místech, kde se vyskytují davy. Ideální pro frotéra je, pokud svůj akt tření dotáhne až do konce, a tedy k orgasmu.

 

VIDEO: Frotérismus v metru v praxi. 

 

Frotéři jsou plaší

Tato deviace se může rozvinout v jakémkoliv věku. Dle psychologytoday.com se nejvíce objevuje u mladých a plachých lidí ve věku od 15 do 25 let. Někdy i u starších, rezervovaných a sociálně odstřižených starších mužů. Mezi ženami je tato porucha vzácná.

 

Příznaky frotérismu

Postižení touto poruchou začíná intenzivními fantaziemi a potřebou třít se o prsa, nohy, nebo genitálie nic netušící osoby. Častou fantazií je také tření se o pánevní oblast ztopořeným penisem. Nejčastěji zezadu. Toto chování se vrací a nejčastěji je k němu člověk sváděn na přelidněných místech.

Jako porucha je froterismus diagnostikován v případě, že přetrvává déle jak 6 měsíců, nebo pokud fantazie znemožňují fungování v běžném životě a způsobují člověku stres a problémy v osobním a pracovním životě.

Podobnou úchylkou je tušérství, které nespočívá ve tření, ale v doteku na intimních partiích ženy. Vše samozřejmě nenápadně.  

 

Příčiny vzniku frotérismu

Existuje mnoho teorií. Jedna z nich zahrnuje nedostatek možností mít sex s ženou. Jiná se opírá o neschopnost jedince kontrolovat svůj sexuální pud. Kořeny poruchy jsou neznámé.

Rizikovými faktory jsou časté myšlenky na sex. Souběžně se mohou objevit také další deviace. Nejčastěji voyeurismus a exhibicionismus. Typický je výskyt asociálního chování, deprese a úzkost.

Svou roli může hrát znásilnění. Především v případě, kdy k němu dojde v mladém věku.

 

Právní postihy

Do střetu se zákonem se frotéři a tušéři dostávají velmi zřídka. Většina žen případ ani neohlásí, protože se bojí veřejné ostudy. Mnohem raději se oběť snaží odejít z daného místa nenápadně, aniž by vyvolala scénu a strhla na sebe pozornost. Často si ženy uvědomí útok později, když objeví na svém oblečení zbytky spermatu.

 

Léčba frotérismu

Naneštěstí lidé s touto poruchou obecně nevyhledají léčbu sami. Rady odborníka tak obdrží většinou až po soudním nařízení. Vzhledem k tomu, jak rychle frotéři a tušéři operují v přelidněných oblastech a jak rychle mizí, existuje pouze málo statistik o úspěšnosti léčby.

Standardní léčba zahrnuje medikamenty a psychoterapii. Hormonální léčiva a antidepresiva slouží k potlačení sexuální touhy. Behaviorální terapie a relaxační trénink může pomoci přesměrovat myšlenky jinam a naučit se zvládat nepřiměřené sexuální impulsy.

 

Pedofilie

Další z řady parafilických poruch. Jde o stav, kdy sexuální vzrušení a uspokojení závisí na neobvyklých a extrémních fantaziích. V tomto případě jde o sexuální aktivitu s dětmi, které jsou ve věku 13 let a mladší. Objektem zájmu jsou tedy děti, které nemají vyvinuty sekundární pohlavní znaky (ochlupení, ňadra a podobně).

Pedofilové jsou obvykle muži a mohou být přitahováni oběma pohlavími. Překvapivě jsou tito muži často schopni normálně fungovat v běžných vztazích.  

K diagnóze poruchy je třeba, aby daná osoba jednala na základě neodolatelných sexuálních pudů. To samé platí v případě, že fantazie ji způsobují extrémní stres. Bez těchto dvou kritérií může být osoba pedofilně orientována, ale nejedná se o poruchu.

 

VIDEO: Jak se cítí a chová pedofil? Mluví youtuberka Šárka Art.

 

Příznaky pedofilie

Pro diagnózu pedofilie musí být splněna tato kritéria:

  • opakované a intenzivní sexuální fantazie, pudy a chování zahrnující sexuální aktivitu s dětmi ve věku před pubertou (obecně 13 let a mladší) po dobu minimálně 6 měsíců
  • tyto sexuální pudy byly vykonány, způsobují masivní stres, případně komplikují společenský a pracovní život

Diagnóza pedofilie je náročná. Lidé s touto deviací zřídka vyhledávají pomoc. Porucha je typická úzkostí, depresemi, a poruchami nálad.

 

Příčiny pedofilie

Důvody vzniku nejsou jednoznačné. Odborníci tvrdí, že příčiny mohou být:

  • model v rodině – svědectví nechtěné události
  • zneužívání v dětství
  • genetické předpoklady

Dítě, které je obětí nebo svědkem nevhodného sexuálního chování, se učí napodobovat tento vzorec chování. Tyto jedinci cítí deprivaci při normálním sociálním a sexuálním kontaktu a hledají uspokojení méně vhodným způsobem.

Zájem o děti coby sexuální objekty se začíná projevovat kolem puberty. Pedofilie může být celoživotní, ale porucha obsahuje elementy, které se mohou časem měnit (stres, psychologické dopady, tendence uposlechnout své potřeby).

 

Postihy za pedofilii

V případě držení dětské pornografie jsou tresty kolem 2 let. Za výrobu jsou to 3 roky. Šíření pornografie po síti znamená až 6 let odnětí svobody. Pokud dojde k sexuálnímu styku s dítětem je čin kvalifikován jako pohlavní zneužití a má široký výklad, který by si zasloužil lepší právní úpravu.  

 

Léčba pedofilie

Opět se nabízí použití léků. Antiandrogeny a další látky ke snížení libida. Ty potlačují hladinu testosteronu a chuť na sex následně klesá. Lze použít látky k léčbě deprese, které jsou předepisovány ve vyšších dávkách.

Léčbu doplňuje behaviorální a kognitivní terapie. Ta zahrnuje:

  • léčbu averzí – pedofilie se člověku různými technikami zprotiví
  • empatie s obětí – ukázky následků pedofilie
  • trénink asertivity – sociální dovednosti, management času a podobně
  • prevence recidivy
  • celoživotní seberozvoj

Léčba pedofilie je náročná a může být velmi těžké ji léčit. Vše záleží na ochotě pacienta spolupracovat. Různé techniky ukazují v čase rozdílné výsledky. Důležitá je především pravidelnost a dlouhodobost léčby.

 

Masoschismus

Masochismus je další z řady poruch. Postižený touží velmi silně po fyzické bolesti. Přitahuje ho tedy fantazie zmlácení, svázání, ponížení či jiná forma utrpení, vedoucí k sexuálnímu vzrušení. Opět hraje roli, zda postiženému působí tyto stavy pocity stresu a komplikací. Tehdy lze mluvit o poruše.

Specifická forma masochismu je asphyxiofilie. Tehdy osoba pociťuje sexuální uspokojení při zamezení přístupu vzduchu. Někteří preferují tuto techniku v páru a jiní o samotě. Výsledkem bývá bohužel i náhodné udušení.

Toto chování se většinou objevuje v brzké dospělosti. Někdy se rozvine z masochistických, nebo sadistických her během dětství.

 

Příznaky masochismu

Osoba pociťuje intenzivní opakované sexuální vzrušení při zmlácení, ponižování, svazování, nebo jiné formě utrpení. Aby šlo o poruchu, musí symptomy trvat alespoň 6 měsíců a zároveň způsobovat problémy v osobním a profesním životě.

 

Příčiny masochismu

Opět neexistuje jednoznačná teorie, která by vysvětlila původ masochismu. Všeobecně však u parafilií platí, že zakázané sexuální fantazie jsou společností potlačovány a zakázané ovoce nejvíce chutná. Když dojde k jejich naplnění, je osoba ve stavu stresu i vzrušení zároveň.

Jiná teorie tvrdí, že masochistické chování je formou útěku. Díky realizaci této fantazie se člověk cítí jiný a svěží. Rozvoj poruchy může mít na svědomí výrazné trauma z dětských let (znásilnění a podobně).

 

Postihy za masochismus

V tomto případě příliš nehrozí. Masoschista přijímá své utrpení dobrovolně. Je třeba mít domluvená dopředu pravidla hry, aby nedošlo k ublížení na zdraví. V extrémním případě i k vraždě.

 

Léčba masochismu

Léčení masochismu opět spočívá v zapojení psychoterapie a léků.

Psychoterapeut má za úkol zjistit, co je motivem k tomuto chování. Odborník se snaží odstranit z mysli osoby všechny motivy, které vedou k sebepoškozování. V praxi se vyskytuje i terapie averzí, která zprotiví příští podobné jednání.

Mezi léky klasicky figurují látky na omezení tesoteronu, které sníží počet erekcí a sexuálních fantazií. Antidepresiva lze použít k omezení myšlenek na sex.

 

Sadismus

Sadismus spočívá v působení bolesti, ponížení, strachu, nebo jiného druhu fyzického či mentálního poškozování. Vše je působeno za účelem dosažení sexuálního uspokojení.

Zahrnuje omezení svobody (provazy, řetězy, nebo pouta), uvěznění, kousání, plácání, švihání a mlácení.

Pokud má osoba sadistické sexuální choutky a nepociťuje nepohodlí a stres, nejde dle lékařských tabulek o poruchu. O tu by se jednalo až v případě, kdy by při praktikách chyběl souhlas partnerky, docházelo k narušení psychiky sadisty, nebo poškozování jeho oběti.

Extrémní forma sadismu může být samozřejmě trestná. Hrozí totiž vážné ublížení na zdraví i smrt druhé osoby.

 

Příznaky sadismu

K diagnóze sadistické poruchy musí osoba pociťovat neustálé a intenzivní sexuální vzrušení při působení bolesti. Platí to i v případě, kdy si utrpení jiného člověka představuje. Nezáleží zda se svolením, nebo bez něj.

Aby šlo o poruchu, musí být symptomy přítomny opět 6 měsíců a způsobovat nepohodlí, stres a životní komplikace postižené osobě. Pokud je sadismus v kombinaci s antisociální osobností, která není upřímná a postrádá empatii a lítost, může jít o velmi nebezpečnou a výbušnou směs.

 

Příčiny sadismu

Nejsou přesně známy. Existuje pouze několik teorií:

  • forma útěku
  • pocit moci u jinak bezmocných jedinců
  • uvolnění potlačované sexuální fantazie
  • postupný rozvoj sadistických sexuálních fantazií

Z praxe mohou být příčiny i jiné, než uvedené.

 

Léčba sadismu

Lidé sami pomoc většinou nevyhledají. Většinou je opět dostihne právo a je nařízena ochranná léčba. Ta probíhá jako u všech parafilií podobně. Tedy léky a psychoterapie.

Terapie zahrnuje rozpoznání sexuálních motivů a jejich uspokojení bezpečnější cestou. Směřuje tedy k překonání pokřivených vzorců chování.

Antidepresiva a léky na snížení hladiny hormonů a sexuálního chtíče jsou též vhodnou variantou.

 

Transvestický fetišismus

Tato porucha je typická pro heterosexuální muže, kteří nosí ženské šaty, aby dosáhli sexuální odezvy. Nošení těchto šatů jim přináší uspokojení a sexuální vzrušení. Převlékání začíná nejprve v malých krocích. Postupem času se stává více nápadným.

Malé procento mužů s touto poruchou doslova trpí v mužském těle. Tehdy jde o jinou poruchu zvanou dysforie. Muž pak raději volí hormonální terapii, nebo dokonce operaci. Poté je přeměněn a žije permanentně v ženském těle.

 

VIDEO: Mrkněte, jak takový transvestita vypadá. Video je německy. 

 

Příznaky 

Změna šatů je nejčastější právě u mužů. Často začíná v dětství, nebo v bodě dospívání. Nejprve začíná pozvolna. Třeba nošením jedné části oblečení.

Postupně jedinec přidává další kusy až do plného outfitu. Dále přichází líčení a vlasy. Většina těchto mužů jsou překvapivě heterosexuálové.

K diagnóze transvestitické choroby musí osoba pociťovat trvalé a intenzivní vzrušení z nošení šatů opačného pohlaví. Příznaky trvat po dobu 6 měsíců a způsobovat dané osobě stres a nepohodlí v normálním životě.

Touha po převlékání je většinou trvalá. Intenzita může být v čase proměnlivá. Porucha se doplňuje s ostatními typu: fetišismus, masochismus a dalšími.

 

Příčiny transvesticismu

Nejsou známé žádné konkrétní příčiny. Je pouze dokázáno, že převlékání v dětství přináší vzrušení, které v pubertě přechází do sexuálního opojení. Postupem času je chování čím dál odvážnější. Touha po převlékání může zůstat i po vymizení sexuálního vzrušivosti.

 

Právní postihy

V praxi transvestité nejsou často stíháni, protože své chutě ukájí většinou doma. Na rozdíl od fetišistů věci nekradou jiným ženám. Šaty si spíše půjčí od manželky, nebo příbuzných a kamarádek.

 

Léčba

Transvetitismus nevyžaduje speciální léčbu. Technicky vzato nejde o poruchu. Ve vzácných případech si lze představit nařízení ochranné léčby soudem. Případně vlivem manželky, nebo partnerky.

Někteří transvestité vyhledají pomoc odborného terapeuta sami. Motivem může být posměch okolí, deprese, nebo stres vyvolaný neobvyklými fantaziemi.

 

Voyerismus

Psychosexuální porucha, která spočívá v pozorování nahoty druhých lidí. Voyer se rád dívá. Netouží tedy po žádném fyzickém kontaktu nebo aktivitě s pozorovanými objekty. Přestože touží po sexu s pozorovanou osobou, v realitě k sexu téměř nikdy nedojde. Musí mu tak stačit masturbace v úkrytu, nebo později doma.

voyer

 

Příznaky voyerismu

Osoba pociťuje intenzivní sexuální vzrušení pozorováním svlečených lidí, lidí polonahých, nebo sexuálně aktivních. Během pozorování dochází většinou k masturbaci. Sledování probíhá v tajnosti bez vědomí pozorované osoby. Většinou jsou pozorovateli muži.

 

Příčiny voyerismu

Nejsou známé žádné příčiny. Existuje určité rizikové faktory zvyšující pravděpodobnost vzniku poruchy. Tam dle psychologů spadají například sexuální znásilnění v dětství, nebo neschopnost navázat plnohodnotný partnerský vztah.

Obecně má k voyerismu sklon mnoho lidí, ale hodně jich tuto skutečnost tají. Dá se říci, že se rád podívá téměř každý. Existuje však určitá hranice, kdy už se pozorování stává problémem.

 

Postihy voyerů

Obecně se voyeři do střetu se zákonem často nedostávají. Pokud ano, jde o méně závažné aktivity. Nejčastěji dojde k narušení osobní svobody a krádeže drobných předmětů z místa pozorování (na památku). Pokud je voyer přistižen při masturbaci, může být stíhán za výtržnictví.

 

Léčba voyerismu

Voyer většinou sám pomoc nevyhledá. Pokud ano, pak je to kvůli psychologickým problémům a sexuálním dysfunkcím v partnerském životě.

Samotná léčba zahrnuje skupinovou terapii, psychoterapii a léky. První fáze jsou zaměřeny na učení správných vzorů společenského chování. Ty zahrnují respektování prostoru druhých osob a vyhýbání se rizikovým místům.

Kognitivně-behaviorální terapie může pomoci s kontrolou impulsů ke špehování ostatních. Také učí jedince nové a zdravější způsoby, jak se sexuálně vzrušit. Pro léčbu lze klasicky použít antiandrogeny a antidepresiva.

ČTĚTE TAKÉ: Podrobný článek o voyerismu

 

Zoofilie

Láska ke zvířeti se může zvrhnout v sexuální touhou. V takovém případě jde o sexuální deviaci, kterou je třeba léčit. Mezi psychology panují spory, protože část jich tvrdí, že jde o sexuální orientaci. Rozporuplně nahlíží na na zoofilii i právní řády různých zemí.

Sex se zvířaty může zahrnovat felaci, cunilingus, masturbaci, anální a vaginální soulož. O deviaci jde v případě, že jedinec preferuje zvíře i v případě, kdy je dostupný lidský partner.

zoofilie

 

Příznaky zoofilie

Jedinec pohlíží na zvířata jako na sexuální objekt. Opakují se u něj sexuální fantazie zahrnující zvířata. Uvnitř je tlačen pudy, které ho nutí sex se zvířetem provozovat.

 

Příčiny zoofilie

Příčiny jsou stále nejisté. Dá se říci, že jde o jistý druh fetiše. Tento je zaměřený na objekt zvířete. Možnou příčinou je selhání v nalezení toho pravého lidského partnera. Svůj vliv mohou mít i špatné sexuální zkušenosti s lidmi. Někteří lidé možná prostě chtějí jen “zkusit něco nového.”

 

Postihy zoofilie

Česká legislativa zakazuje šíření materiálů, které znazorňují sex se zvířaty. Za takový čin hrozí trest odnětí svobody až na 1 rok. Držení materiálu není zákonem upraveno. Samotný sex se zvířetem paradoxně není trestný. Pouze v případě, kdy by šlo o týrání, případně poškození cizí věci – zvířete.

ČTĚTE TAKÉ: Podrobný článek o zoofilii a riziku sexu se zvířaty. 

 

Nekrofilie

Vztah k mrtvým tělům a chuť na sex s lidskými mrtvolami a ostatky. Tak lze charakterizovat nekrofilii. Začíná to třeba jen sexuální hrou na upíry, ale závislost se může stupňovat.

Vzrušení v blízkosti mrtvol. Následuje masturbace. Poté doteky s mrtvými a nakonec i sex. Nejdrsnější forma představuje vraha, které usmrtí svou oběť za účelem dalšího sexuálního uspokojení.

 

Příznaky nekrofilie

Lidé s nekrofilií pociťují silnou touhu být v blízkosti mrtvého těla. Představy jsou různé. Důležitým faktorem je silný pocit vzrušení, který nelze zastavit.

Lidé s touto deviací často vyhledávají zaměstnání, které umožňuje blízký kontakt s mrtvými. Existuje několik osobnostních rysů, které mohou předznamenávat tuto deviaci:

  • malá schopnost vyjít s živými lidmi
  • mluva zahrnující spoustu výrazů kolem smrti, až fascinace smrtí 
  • nudná konverzace bez života
  • záliba v tmavých barvách
  • řešení konfliktů násilnou cestou

 

Příčiny nekrofilie

Nejčastěji jsou postiženi heterosexuální muži mezi 20 až 50 lety. Deviace může plynout z intenzivního strachu ze sexu s živými partnery.

Mrtvá těla jsou emočně a fyzicky neškodná. Tím pádem je snazší vyjádřit sexuální potřeby. Některé může přitahovat fakt, že mrtví nemohou odmítnout, nesouhlasit a sex odmítat.

Některé případy nekrofilie zahrnují motiv romantické lásky, kdy osoba naživu chce mít svého milovaného stále pro sebe.

 

Postihy nekrofilie

Nekrofilové ve většině případů nejsou nebezpeční. Spokojí se s navozením ponuré atmosféry pohřbů, nebo si najmou prostitutku, která mrtvou pouze hraje.

Horší případ jsou nekrofilní sadisté. Ti zabíjejí své oběti, aby mohli mít kontrolou nad bezvládným tělem. Dle trestního zákona je takovéto jednání považováno za vraždu.

V úvahu ještě připadá trestní stíhaní za hanobení lidských ostatků. To v případě, že by daná osoba pracovala například v márnici a měla snadný přístup k objektům své touhy.

 

Léčba nehrofilie

Opět pomáhá psychoanlýza, kognitivní a behaviorální terapie, hypnóza a terapie za pomocí léků. Pokud osoba neobtěžuje své okolí, není nebezpečná ostatním lidem a samotné osobě to nevadí(pak by šlo o poruchu), není třeba nekrofilii léčit.

 

VIDEO: Skutečný nekrofil mluví o vraždění sadistických nekrofilů. 

 

Pyrofilie

V případě této deviace je vzrušení vyvoláno ohněm. Často je tato porucha spojena i se zakládáním požárů. Výskyt této deviace je oproti ostatním deviacím velmi nízký.

Nelze říci, že každé založení požáru je motivováno sexuálním vzrušením. Pyrofilové jsou rádi blízko ohně. Pracují tedy jako dobrovolní hasiči, nebo jako hasiči z povolání.

 

Příznaky pyrofilie

Mezi příznaky deviace patří sexuální vzrušení při pohledu na oheň. Dále opakující se fantazie zahrnující oheň a silnou sexuální touhu spojenou s tímto živlem.

 

Příčiny pyrofilie

Tato deviace je tak vzácná, že chybí dostatek podkladů k přesnému odhalení příčin. 

 

Postihy pyrofilie

V případě založení požáru hrozí delikt obecného ohrožení.

 

Léčba pyrofilie

Stejně jako v případě ostatních deviací je možné zahrnout léčbu pomocí psychoterapie a léků.

facebook erekce.cz

 

Poznejte samých sebe a nebuďte pro okolí hrozbou

Na vývoj parafilie ukazují už první příznaky v dětství. Třeba u transsexuálů a tranvestitů spočívají tyto znaky v hraní s hračkami a šaty opačného pohlaví. Týrání zvířat v dětství je typické u budoucích sexuálních agresorů.

Liší se také masturbační fantazie a poluční sny. Ty odpovídají deviantnímu zaměření dané osoby. Typické jsou funkční poruchy erekce při zahájení koitu. Nápadný je pozdní, či příliš brzký začátek sexuálních aktivit. K sexu má jedinec pouze malou motivaci a postrádá sexuální empatii. Z toho plyne jejich neschopnost při namlouvání partnerky.

Muž s deviací nedokáže porozumět sexuálním potřebám partnerky. Také postrádá typické první platonické zamilování a prožívání velké lásky. Tím pádem není schopen udržet dlouhodobý partnerský vztah.

Specifické je i zaměření na určité části těla. Normální muž preferuje prsa a klín. Sadista naopak hýždě a stehna. Pedofil kouká především na obličej.

Výše zmíněné znaky se mohou vyskytovat i u normálních jedinců. Je tedy nutné posuzovat celou situaci komplexně.

Věda ještě stále nezná otázky na všechny odpovědi z hlediska sexuálních deviací. Mnohé z nich jsou neškodné, ale očividně existují i společensky velmi nebezpečné formy. Čím více budeme vědět, tím snáze bude možné do budoucna zabránit tragédiím a zbytečným nehodám.

DÁLE ČTĚTE: Podrobně o jednotlivých deviacích, které stále neúnavně doplňujeme